Minoritenkirche Vídeň: co vidět

Kostel v kostce

Minoritenkirche stojí na Minoritenplatz v prvním vídeňském obvodu, v Innere Stadt. Postavili jej minorité, františkánští bratři známí v latině jako fratres minores, ve francouzském gotickém slohu. Je to jeden z prvních gotických kostelů ve východním Rakousku a dodnes si zachovává svou středověkou podobu: vysokou střechu, štíhlou věž a vyřezávaný hlavní portál. Jeho oficiální název zní Italský národní kostel Panny Marie Sněžné. Tento druhý název pochází z pozdější kapitoly jeho dějin a průvodce níže sleduje obě linie. Návštěvníci koncertů vstupují jako hosté aktivního kostela, a budova si tak zachovává vlastní rytmus bohoslužeb kolem večera.

Příchod bratří

Minorité byli do Vídně povoláni v roce 1224 a postavili malý konvent a kapli u nových městských hradeb. Po městských požárech v 60. a 70. letech 13. století položil král Přemysl Otakar II. základní kámen většího kostela. Kaple byla zachována vedle něj a později rozšířena. V letech 1596 až 1620 sloužil kostel protestantským bohoslužbám, zatímco bratři sloužili mši v prostorách svého konventu. Samotný konvent byl od roku 1892 postupně bourán, ale kostel jej přežil. Kostel si zachoval jméno řádu dlouho poté, co bratři odešli. První kaple byla vysvěcena v roce 1251 a později rozšířena a znovu zasvěcena svaté Kateřině.

Kostel stavěný po etapách

Stavba probíhala po celé generace. Ludvíkovský chór, přistavěný k východnímu závěru, vznikl v letech 1316 až 1328 a ve 14. a 15. století sloužil jako pohřebiště. Hlavní portál pochází z doby kolem roku 1350 a kostel je obvykle popisován jako tehdy dokončený. Ludvíkovský chór byl odstraněn při přestavbě v 80. letech 18. století a základové zdi dlouhého chóru byly znovu objeveny při stavbě podzemní dráhy v 80. letech 20. století. Kostel, který vidíte, je tedy středověká stavba s chybějícím závěrem – a ten chybějící závěr je součástí jeho příběhu. Středověké kostely byly často stavěny tímto postupným způsobem: nejprve loď, později chór. Vévoda Rudolf IV. podporoval přestavbu kostela a konventu v letech 1340 až 1400.

Hlavní portál

Centrální západní portál z doby kolem roku 1350 je nejznámější středověkou řezbářskou památkou tohoto místa. Jeho provedení vychází z francouzského vzoru, který je v Rakousku vzácný, a je připisováno bratru jménem Jacobus Parisiensis, Jakub Pařížský. Tympanon nese ukřižování s truchlícími ženami a vojákem, ve sloupcích po obou stranách stojí postavy. Tváře jsou štíhlé a drapérie jemná, a proto jej historici umění čtou jako stylově francouzský. Pokud máte čas prohlédnout si venku jen jednu věc, podívejte se sem. Historici umění spojují tento styl s minoritskou dílnou, která působila až do doby kolem roku 1360. Na středním sloupku stojí Panna Maria s dítětem.

Věž a obléhání

Před východním závěrem stojí vysoká, štíhlá věž, která dnes nese nízkou plochou střechu. Nebylo tomu tak vždy. Během prvního tureckého obléhání v roce 1529 sloužila obráncům jako pozorovatelna a turecká děla jí srazila vrchol. V roce 1623 byla opravena a o druhé obléhání v roce 1683 přišla o svou korunu znovu. Dvě dělové koule z těch let byly v roce 1875 vsazeny do zdi nad hlavním portálem jako připomínka. Vzhlédněte na fasádu a dodnes je najdete. Věž je štíhlá a vysoká a je jedním z nejjednodušších způsobů, jak kostel rozeznat mezi střechami prvního obvodu.

Italský národní kostel

V 80. letech 18. století císař Josef II. přesunul minoritský řád do jiné budovy a kostel předal vídeňské italské kongregaci. Ta jej pojmenovala Maria Schnee, Panna Maria Sněžná, podle oltářního obrazu, který zde instalovala – kopie uctívaného obrazu v Římě. Kostel byl také přestavěn. Johann Ferdinand Hetzendorf von Hohenberg odstranil barokní vybavení, strhl Ludwigův chór a východní závěr uzavřel plochou klenbou. To vysvětluje, proč kostel, který zvenčí působí tak středověce, vypadá uvnitř tak prostě a čistě. Formální název Maria Schnee zůstal, i když na náměstí nese jméno Minoritenkirche. V letech 1808 až 1813 kostel vedl kněz Clemens Maria Hofbauer.

Uvnitř sálu

Uvnitř se nachází halový kostel se třemi loděmi stejné výšky, s žebrovými klenbami stoupajícími ze svazkových pilířů bez hlavic. Některá kružbová okna jsou středověké originály. Kamenná socha Panny Marie, Madonna della Famiglia, pochází z doby kolem roku 1350. Hlavní oltář je novogotické dílo od Hetzendorfa. Na stěnách jsou malované erby šlechtických rodin. Je to strohý, vysoký prostor a kámen mu dodává akustiku, kterou návštěvníci koncertů zmiňují. Vzhlédněte a sledujte žebra klenby od pilíře k pilíři. Oltářní obraz je kopií obrazu Maria Schnee uctívaného v bazilice Santa Maria Maggiore v Římě.

Mozaika Poslední večeře

Na boční stěně visí mozaiková kopie Leonardovy Poslední večeře v životní velikosti, asi 9 metrů široká. Zhotovil ji římský mozaikář Giacomo Raffaelli za napoleonské vlády, dokončena byla až po Napoleonově pádu, zakoupil ji rakouský císař a později byla darována tomuto kostelu. Na zeď byla osazena ve 40. letech 19. století. Je to jediný nejpozoruhodnější předmět v budově a má na tomto webu vlastního průvodce s úplnými daty a rozměry. Tato stránka na něj pouze odkazuje. Náklady na jeho osazení nesl Ferdinand I.

Přečtěte si dále: Mozaika Poslední večeře ve Vídni

Pomník Metastasia

Na protější stěně stojí mramorový pomník Pietra Metastasia, vídeňského dvorního básníka, od sochaře Vincenza Luccardiho. Metastasio přišel do Vídně jako dvorní básník v roce 1729 nebo 1730 a zemřel tam v roce 1782. Jeho libreta zhudebnila řada skladatelů, a proto pomník básníka patří do kostela, kde se dnes konají koncerty. Reliéf na něm je obvykle popisován jako zobrazení skladatelů mezi truchlícími, včetně Mozarta a Haydna. Sám básník je pohřben v jiném vídeňském kostele. Pomník byl postaven v roce 1855. V centrálním reliéfu žehná papež Pius VI. umírajícímu básníkovi.

Minoritenplatz a cesta tam

Náměstí před kostelem je jedno z nejstarších veřejných náměstí ve Vídni. Lemují je paláce a v domě číslo 1 sídlí Rakouský státní archiv. Drobná památka na náměstí uctívá malíře Rudolfa von Alta, kněze Clemense Mariu Hofbauera a politika Leopolda Figla. Kostel se nachází v Innere Stadt, takže většina centrálních hotelů je vzdálena krátkou procházkou nebo jednou krátkou jízdou. Naplánujte si trasu pomocí plánovače veřejné dopravy pro den, kdy cestujete, a nechte si čas na procházku po náměstí, než se otevřou dveře. Náměstí má na tomto webu vlastního průvodce. Státní archiv, založený v 15. století, sídlí v budově z roku 1901.

Pro koho to není

Tento průvodce popisuje kostel a rezervace je na koncert. Pokud chcete komentovanou historickou prohlídku budovy, tento vstupenka to není, protože vstup je pouze na koncert a fotografování uvnitř není povoleno. Pokud chcete vidět mozaiku za denního světla bez koncertu, ověřte si vlastní podmínky kostela pro návštěvu, protože nejsou součástí této vstupenky. A pokud vás zajímá pouze gotická architektura, možná dáte přednost pěší prohlídce. Pokud jde o koncert, budova je jeho součástí. Otevírací doba kostela je věcí kostela, zeptejte se tam.